čtvrtek 19. června 2014

Central Asia 2014 - den 40. [CZ]

Po probuzení fotíme všechny možný škody na motocyklech a zjišťujem, že je toho fakt hodně. Musíme bejt holkám vděčný, že nás dovezly tak daleko a hlavně nás dokázaly i vrátit domů. Poslední společný foto (bohužel bez Lachtana) a nepříjemný loučení. Dál už jede každej sám. Pánové, bylo mi ctí s Vámi zažít tenhle punkovej zájezd!


Cestou domů to valim po D1. Na jednom odpočívadle si mě odchytnou slovenský kamioňáci, odkud prej jedu, že jsem tak nabalenej. A tak jim asi čtvrt hodiny vyprávim, kde jsme to byli a co jsme tam viděli. Sotva klucí odjedou, staví u mě další chlápcí a zase odkud že jedu. S úsměvem si vzpomenu na to středoazijský 'atkuda'. Tak další čtvrt hodinka vyprávění. Ale nevadí mi to, na podobný vyptávání jsem už zvyklej a líčení zážitků si užívám.

Zároveň si uvědomuju, že tohle nebyla jen tak obyčejná dovolená, jakou má člověk každej rok. Vim, že na tohle budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Na všechny ty země, co jsme navštívili. Na lidi, co jsme potkali. Problémy, který jsme řešili. Bohužel, jsem na tom stejně jako každej jinej chlap. A sice, že životní sny jsou od toho, aby se plnily a nahrazovaly je sny jiný. V hlavách už totiž máme další plány…



Závěrem bych ještě rád poděkoval všem, co nás podpořili - naše rodiny, přátelé, kamarádi. Nesmím ani opomenout sponzory, kteří nám pomohli cestu uskutečnit:

SuperTenere.cz – naše motorodina
Moravia Contact – vybavení víz
K2 Moto – pístní sada pro Foxe
S-Gear – expediční jídlo.

Dík patří i redakci časopisu Motoroute a webu Motorkáři.cz.

středa 18. června 2014

Central Asia 2014 - den 39. [Polsko, CZ]


Posnídáme, sbalíme se, rozloučíme s paní domácí (pan domácí už od čtyř od rána rozváží pečivo) a jedem směrem do Čech. Píše Lachtan, že zastavil u známýho na chalupě kousek od Těšína a ať se stavíme. Bohužel my jedem přes Ostravu a byla by to pro nás zajížďka, tak jedem domů bez Lachtana.



Jsme na čáře. Po cca 14.000km jsme opět v ČR. Fotíme se u značky Česká Republika. Bonnyes zjišťuje, že jeho přední plášť by už cestu domů nevydržel, tak narychlo sháníme někoho, kdo by nám dal něco na dojezd. Zachraňuje nás kolega Metyl, který bydlí poblíž Prostějova a slíbil nám jetou E-07 za to, že mu na předek hodíme novej plášť. Pro nás to není problém a tak máme za 15 minut přezuto.




Metyl nám ještě doporučil kemp kousek odtud, tak tam jedem. Rychle se ubytujem, umejem a utíkáme na pivo. Sedáme si k páru, kterej je tam taky na mašině, a vyprávíme zážitky z cesty. Když pár odjede, zůstáváme sami tři u stolu a hodnotíme zájezd. Ikdyž to byl neskutečnej a nádhernej zájezd, pocity jsou smíšený, tak to radši spláchnem pár pivkama, k tomu nějakej panák a jdem chrápat.

úterý 17. června 2014

Central Asia 2014 - den 38. [Bělorusko, Polsko]

Tradiční rituál – nasnídat, vys*at, sbalit. V libovolným pořadí. Při všech třech činnostech nás opět zmastili komáři. Cestou od bivaku na silnici chytam kufrem o cihly schovaný v trávě a mám co dělat, abych se neschoval i s motorkou do lesa. Běloruská příroda je krásná, všude zeleno, trasa není nijak navigačně složitá (na 600km dvě odbočky), tak to utíká. K obědu máme kapustovou polívku a řízek s chlebem.

Lachtan se rozhod pašovat do ČR cigára, Bonnyes s Foxem se nakazili a taky berou 'kartáč'. Za benzín utrácíme poslední šušně, na oplátku je nám na pumpě obsluhou nabízeno štěně, kterejch se motá mezi autama několik. Na konci Brestu nám Fox nabízí posledních 1000 běloruskejch peněz. Bonnyes je trhá a já je strkam Foxovi do vejfuku. Ještě že nás pan Lukašenko neviděl. Radši jedem na hranice.

Běloruská strana – fronta, pak čekání na doklady. Polská strana – menší fronta, stejné čekání na doklady a já jsem za odměnu poslanej na kontrolu vozidla a zavazadel. Před halou čekám asi 10 minut, pak si mě zavolají i s fichtlem dovnitř. Tam už stojí dva Volkswageny rozebraný na atomy. První dotaz: Vezeš cigára? Nevezu. Tak prej vyndat věci. Otevřu kufry, s nehranou nechutí z nich vytáhnu jednu tašku a blbě se ptam, jestli jako všechno ven. Odpověď: „Počkej, za chvíli přijde kolega.“ Celník zmizel do dveří, kam před chvílí i ostatní celníci, a nic se neděje. Dávám se do řeči s jedním z řidičů rozebranýho VW. Prej pašujou cíga a náhodou byl vylosovanej ke kontrole. To se prej občas stává a patří to k životu.


Po dalších deseti minutách přichází celník a prej že kontrola mejch zavazadel je u konce. A to ani pořádně nezačala. Samou radostí odjíždím z haly bez helmy. Polští řidiči jsou ukázněný, cesty lepší než v Bělorusku, tak to odsejpá. Ztrácíme Lachtana, tak hledáme bydlení bez něj. Lachtan píše, že je asi 30km od nás, ale opačným směrem, než bysme potřebovali. My budem bydlet na zahradě rodinnýho domku místního pekaře Piotra. Nijak Piotra neznáme, jenom jsme se ho zeptali, jestli se tu někde dá přespat. A on prej, že u něj na zahradě můžeme. Pěknej barák, krásná zahrada, nádhera.

pondělí 16. června 2014

Central Asia 2014 - den 37. [Rusko, Bělorusko]

Z ranního vys*ání se stává boj o přežití, komáři nás pojezdili všude. Fakt všude. Je zataženo, ale neprší. Snad to vydrží. Utrácíme poslední ruský rubly a překračujem čáru do Běloruska. Opět žádná kontrola ani zastavení? Paráda.

Před městem Gomel stavíme, potřebujem rozstřelit dolary na místní šušně. Chybělo málo a mohli jsme bejt milionáři. Oběd dáváme v jakejsi závodní jídelně. Pelmeni, kotlet s hranolkama – celkem dobrý. Bonnyes dostává pusu od kolemjdoucí pani. Tiše mu závidíme, už jsme na cestě fakt dlouho. Peníze měníme v bance, která na první pohled vypadá jako kotelna.


Trochu se ztrácíme u Gomelu, ale Bonnyes nás neomylně vyved na obchvat. V podvečer stavíme na nákup v Kalinkaviči a potkáváme se se Sašou, co Lachtanovi pomáhal cestou do Ruska dát fichtla do pucu. Navštěvujeme místo Lachtanovo nouzovýho přistání, hledáme držák navigace a pořizujem fotky křivý silnice, která za to všchno může. Bydlení hledáme na Sašovo doporučení u rybníka vedle mostu. Mraky komárů a hnědá voda, i tak ale slušný, 2-. Jsem tuhej, jdu na kutě.

neděle 15. června 2014

Central Asia 2014 - den 36. [Rusko]

…a držku na rozmázlým jílu hází ráno i Lachtan. Teda, moped mu jenom upadnul na místě, žádná brutální mrcha. Hlína je pořádně namoklá, tak všichni driftujeme k silnici. Dnešní program je jednoduchej: ject co to půjde. A tak se ze dne stává pořádná šichta.


Ale i nějaká ta zábava proběhla. Například nákupák v Kursku - sotva jsme píchli mopedy pod přístřešek, začalo chcát. Místního pomahače úkolujeme hlídáním našich skvostů a vtrháváme do hypermaretu pro potravu. Bonnyes nejdřív svou brilantní ruštinou (=používá češtinu, ale křičí) objednává kuřecí křídla a hranolky ohřátý v mikrovlnce (vítejte v civilizaci), aby pak týmž jazykem poslal do p*dele holku na kase, která nebyla štont pochopit, že po ní Bonnyes chce igelitku. Co jsme uvnitř nakoupili, venku sežereme. Jsme za exoty. Přestalo pršet, jedeme dál.



   

Nebo třeba offroad vložka - omylem jsme odbočili na nájezd, ale zavčasu to zjistili, tak jsme přes mez krosili zpátky na správnou silnici. Anebo město Orel - nejdřív návštěva nákupáku za účelem vys*at se, pak disco v podzemní garáži tamtéž a na závěr streetfighter show v podání jednoho místního borce. Kawa 636 v hodně radikální úpravě (3 zadní třmeny). Ale uměl to, klobouk dolů. Bydlíme v lese na rozcestí, dokonce i stolek s lavičkama máme. V noci Lachtan slyší nějaký opakující se průmyslový zvuky. A to večer nic nepil.