Zbytek vejletu byl ve znamení držkopádů, a zejména Fox se činil. Újmy došla jak jeho YAMAHA TT600, tak zejména i jezdec samotnej. Naraženej loket, pobouchaný koleno, něco s kotníkem...
Jelikož se ty masakry začali hromadit, rozhodli jsme se nepokoušet osud a vypadnout vocaď dokud jsme jakš-takš živý.
I přes značný škody, který jsme utrpěli my nebo naše stroje, to byl nezapomenutelnej zájezd. Ukrajina, hlavně ta Zakarpatská, je úžasná a za návštěvu rozhodně stojí!
Spojka byla opravená a tak nám nic nebránilo užívat si Karpat.
Loni se nám kvůli nepřízni počasí a paní Štěstěny nepodařilo zdolat Boržavu, tak jsem na ní vlítli hned první den. Bohužel jsem nezačali zrovna pohodově - asi po hodině jízdy si Flo štrejchnul přední vidlicí o velkej šutr, co čouhal z cesty a ustlal si. Prušvih byl, že si narazil hrudník o nádrž a nemoch chvíli dejchat. Když konečně popadnul dech, dohodli jsme se, že to Flo otočí a pojede k doktoru, páč ho bolelo na žebrech. Ještě jsme s ním sjeli pod kopec na kraj vesnice, co kdyby, a už pouze ve dvou jsme se jali zdolávat Boržavu.
To se nám nakonec povedlo. Mrkli jsme se na Maguru (vlastně jenom Fox, já to zakýbloval těsně pod vrcholem) a Velký Vrch (1598m). Z něj jsme namísto traverzem sjížděli přímo rovně, což byla pěkná chujovina. Bohužel až doma jsem zjistil, že bokem vedla pěkná cesta. Ale co, punk musí bejt.
Kousek nad Volovcem nás ještě čekalo drobet bláta a záchrana v podobě bábušky, která se vracela z borůvek a nechala nám půl litru vody (nějak se nám jí v tu chvíli zrovna nedostávalo).
...aneb manuál na výměnu spojky u XT600Z
Jak už jsem zmínil, Flo zanechal v Zakarpatí mašinu se spálenou spojkou, a tak první věc, co se po příjezdu dělala (po přezutí na pořádnej vzorek), byla výměna spojkovýho obložení. Asi nemá smysl to nějak komentovat, tak se kochej.
