Bonnyes se v noci ozval, že mašinu spravil (v prdeli
byly komínky, který jsme společně objednávali u Keda, takže očekávám, že u mě
taky budou v prdeli) a je nám v patách. To byla ta dobrá zpráva. Ta blbá zpráva je, že chčije a já mam mokrý všechny věci, co jsem si večer rozvěsil na
uschnutí. No co, pobalit a jedem vstříc dalšímu dobrodružství.
Šplháme zase do
kopců. Fox hází mrchu, odnesl to levej kufr a podstavec plexi. Rychle polátat
kufr, pofackovat masku a valíme dál. Jestli včera byla teplota u nuly, dneska
se dostáváme pod nulu a i regulérně chumelí. Jsme durch, je nám zima a já jelikož
přes zamlžený brejle nevidim na cestu, sjíždim z vozovky, házim mrchu a
prorážim kanystr s benzínem. Rychle přelejt do nádrže, bude se hodit.
Konečně se dostáváme na souvislej asfalt.
Ten nás dovede až do města Naryn.
Cestou ještě potkáváme cyklistu, jak v chcanci vede kolo ověšený taškama.
Stavím u něj a ptam se, jestli můžu nějak pomoci. Má proraženej přední plášť,
takže bohužel. Aspoň mu popíšu cestu přes sedla, jede opačným směrem než my.
V Narynu bereme ubytování v privátu za 750 lokálních peněz, včetně
snídaně. Umejt, nažrat, kouknout na zprávy (zejtra má zase chcát) a pomalu do
pelechu. Ještě stačim prohrát souboj se zásuvkou, masivní jiskření mi dává
najevo, že si telefon nenabiju. Píšu Bonnyesovi, jak je na tom, ale zpráva opět
nedoručena…
Žádné komentáře:
Okomentovat