Probouzim se oblečenej a obutej, prostě jak jsem z putyky
přišel, tak jsem upad do komatu a spal. Ke snídani všemi oblíbená rýžová kaše a
vyrážíme na bazar.
Jeden velkej mumraj hlav, mraky lidí, mraky pěknejch bab.
Nádhernejch bab. Trička Adidas, telefony Samsung i Sanxnug, výrobky od firmy
s NEnakousnutým jabkem ve znaku, autorádia Pioneeir a JVQ a miliarda
dalších věcí. Jenom pohlednice kazachstánu a kazašskej metal tu nemaj. Lišák se
jde vysrat někam do kouta, prej docela punk.
Jdeme na hotel, cestou procházíme rozestavěným
chodníkem, ačkoliv bude fungl, bude stát za hovno, páč je o 20cm nad okolním
povrchem a navíc je zvlněnej jak horskej potok. Balíme se a vyrážíme. Stavíme
se na pumpě pro ropu (odkuda?, kuda?) a pak na jídlo v restaraci, kterou
včera Bonnyes při toulání Šimkentem objevil. Tyvole, takový baby, to snad není
možný. Zvlášť ta černovlasá ve žlutejch šatech. Přečkáme 2 bouřky, fotíme se s obsluhou,
fotíme si tu ve žlutejch šatech, jak se fotí u našich mopedů a letíme směr
Kyzylorda. Ukazatele značí, že do Samary to máme 2126km. Moc hezký.
Neskutečná
scéna: v obci, čtyřproudovka, policajti měří rychlost, a 15 metrů za nima
na silnici spolu obcujou dva osli. Policajty to nezajímá, věnujou se svýmu radaru a nám se
smějou, že se musíme oslům vyhejbat. Bydlení hledáme za městem Turkistan. To co
jsme našli, bylo 1+. Sice žádný palmy, ale zato neskutečná krajina (minioáza,
tůň, zeleno) a neskutečně skvělí lidi. Policajt, doktorka, právnička, mraky
jídla, pití. Vodka tekla proudem, pivo taky bylo, my dotlačili igelit… Koncem večera
jsme s drugama řešili, jak v Kazoši prodat mercedesa nelegálně přitaženýho z Čech. Úžasná družba s úžasnýma lidma. Proto cestujeme,
abysme tohle zažili.
Žádné komentáře:
Okomentovat