Drobet adrenalinu hned po ránu – výjezd z dunovýho
pole. Lachtanovi upad moped, jinak bez problémů. Na prvním tankování se všichni
kromě mě nasírají na obsluhu: pumpař, jakmile uvidí v hrdle nádrže šplouchat benzín,
vypíná stojan a nechápe, že ještě chceme několikrát motorkou zatřást, z nádrže vyhnat vzduchový bubliny a benzín pořádně skládat. Jako jo, napoprvý to pochopim, nezná to. Ale tyvole, po třetí a furt
nic?! Pořád to vypíná. Já to dělám fikaně, hrdlo nádrže zakrejvam rukou, takže
i když se snaží čučet a natahuje krk jak žirafa, vidí kulový a já naskládam
benzín až po hrdlo, bez nadávek a s úsměvem.
Valíme to jednotvárnou krajinou,
kde nic, ale fakt nic není. Už chci odsud. Stavíme ve městě pro nějaký jedlo
v magazínu a sotva chcípnem fichtly, je u nás obecní opilec. Jé, a jak ten
byl neodbytnej! Zachránila nás jedna místní pani, která ho drapala a odtáhla
pryč. Radši fofrem jedem dál. Na další pumpě se dáváme do řeči s maníkem, co
byl za sojuzu v ČSSR, že prej osvoboditel. Stejně tak jako on, málokdo je
schopnej pochopit, že v osumašedesátým nebyl nikdo z nich osvoboditel,
ale okupant. Všichni pořád věří propagandě.
Konečně Aktobe! Jako první hledáme bydlení. To se přes menší
bloudění daří a my se tak můžem zase v klidu vysrat a umejt. Taky
potřebujem rozstřelit nějaký prachy a koupit olej na dolití. Stavíme se na
kafe, ale podnik je až moc nóbl, hlavně cenama, tak dopíjíme a jedem hledat redakci týdeníku
Diapazon. Od mého kamaráda a cestovatele Standy Tikala jsem dostal úkol - předat dárek jeho
kamarádce, Natálii. Když jel Standa před lety s přáteli přes Aktobe,
Natalia s ním a jeho kumpány udělala rozhovor pro Diapazon, pomohla jim sehnat
bydlení a provedla je městem. Kluci o cestě vyrobili DVD a to jsem měl Natálce
předat.
Nata toho hned využívá a dělá s námi rozhovor, že prej budem
v novinách. Taky přichází její kolega Yaroslav, tak je oba berem na
mopedy, odvezem je k nám na hostel, hodíme se do gala a jdeme se mrknout
do města a zkusit sehnat něco k jídlu. A hlavně k pití. Jelikož máme
dobrej čas, můžem si drobet vyhodit z kopejtka. Nata s Yardou nás
provází městem, zažíváme i jízdu městskou hromadnou dopravou. Sedáme si na
zadní čtyřsedadlo, které je oproti ostatním vyvýšené, a jsme za exoty.
Stavíme
u šašlikárny, už nás tu čeká Natálky kamarád Saša. Dáváme pivo Praga, maso,
pivo, pivo… Do toho debatujem o naší cestě, o Kazachstánu, o životě… Přichází
Irina, Naty kolegyně z Diapazonu. Okolo půlnoci už nám nechtějí nalejt,
tak berem petky s pivem a jde se k nám na hostel. Na baráku máme
pěknou afterpárty. Holky se snaží uvařit pelmeně, ale sporák je proti. Asi ve
čtyři ráno seanci rozpouštíme, holky ráno musí vstávat do raboty. Tak to jim
nezávidim. Spát jdu až za regulérního světla, ještě před tím ale dojíždím
polosyrový pelmeně.
Žádné komentáře:
Okomentovat