Máme větší či menší kocoviny, tak vyrážíme až okolo čtvrt
na dvanáct. Nakupujem v magazínu, loučíme se s recepční a Fox nás
vede za město směrem na Voroněž. Potřebujem uject co nejvíc kiláků, tak
celej den dřepíme na mopedech, tankujem ropu, snažíme se neusnout za volantem a
na nerovnostech si udržet chrup v pořádku. Ze skorojasna se stává zataženo
s přeháňkami, takže jakmile uschnem, začíná pršet. Nějak se mi sere
navigace, zasekává se. Radši myslim na příjemnější věci, jako třeba jestli se
ještě někdy přijedu podívat do Papa’s v Saratovu.
Před Voroněží je kolona,
tak to objíždíme pangejtem. Zapadající slunce a mokrá vozovka nesnesitelně
oslňujou. Bydlení hledáme za Voroněží, odbočujem z hlavní k lesu. Bonnyes
chvíli tancuje na blátě a ve finále odkládá fichtla nohama vzhůru. Při výjezdu
na asfalt odkládám fichtla já. Zkoušíme najít bydlení na radarový základně, ale
smůla. Zkoušíme to vedle u lesa, krmím Lachtana blátem. Místo není špatný, ale
je tu drobet musor, tak kloužem jinam. Nacházíme pěknou 2, ale bordel okolo
z toho dělá 3. Sotva postavíme paljátky, začíná chcát. Zalejzáme do stanu
a já si uvnitř stanu na vařiči vyrábim polívku a čaj. Už na tyhle písmena přes
padající víka nevidim, jdu chrápat. Pic. Jó, abych nezapomněl, Fox taky cestou
k bivaku odložil fichtla…
Žádné komentáře:
Okomentovat